Den s Andersenem - 2026

Milí čtenáři pohádek,

doneslo se mi, že na jedné škole proběhla akce nesoucí mé jméno. Přiznávám, vždy mě potěší, když se mé příběhy stanou záminkou k setkávání, čtení a drobným dobrodružstvím. Tentokrát však prý nešlo jen o mé pohádky.

Celou akci zorganizovali žáci 4. třídy. S jistým obavami jsem sledoval, že si děti přizvaly i jednoho z mých mladších českých kolegů, pana Miloše Macourka. Jeho pohádkový svět je poněkud rozpustilejší než ten můj – a to se samozřejmě promítlo do celé akce.

V rámci Macourkovského pohádkového desetiboje se děti například pokoušely psát nosem po vzoru neplechy Konráda, spravovaly polámané nožičky písmenek nešťastné Zuzanky, pečovaly o hrocha, který se obával očkování natolik, až onemocněl žloutenkou, věnovaly se i zoubkům Barborky, jež to zjevně přeháněla s cukrovinkami, zachraňovaly Kryštůfka spadlého do mixéru... Logiku některých úkolů bylo třeba chvíli hledat – nadšení dětí nikoli, to bylo patrné na první pohled.

Musím přiznat, že ačkoliv bych osobně ve svých příbězích volil uměřenější způsoby, zdá se, že kolega Macourek dopřává dětem hodně smíchu a radosti. A o to jde především.

Nemohu opomenout žáky 4. třídy, kteří toto vše připravili pro své mladší spolužáky – jejich nadšení a pracovní nasazení svědčí o zodpovědnosti, laskavosti i ochotě udělat radost druhým. Čtvrťáci, zasloužíte si obdiv a velké poděkování!

Loučím se tedy s přesvědčením, že pohádky mají i dnes své místo a že jsou v dobrých rukou. Nyní mě, prosím, omluvte, rád bych se ještě zastavil v knihovně a vypůjčil si pohádky kolegy Macourka – zdá se, že stojí za pozornost.

S pozdravem

Hans Christian Andersen